HRA
K nástroji patří palička, kterou se na něj hraje. Rozechvět jazýčky lze však různými způsoby a materiály a je na vaší fantazii, jak si s tím pohrajete. Na opačném konci nástroje, než jsou hrací jazýčky, je otvor, který se přikládá k ústům. Slouží k frekvenčnímu modulování tónu a vytvoření wauwau efektu podobně jako u brumle. Nejlepšího výsledku se docílí, jsou li ústa přiložena k otvoru natěsno. Žádoucího efektu “artikulování” zvuku se dosahuje změnou velikosti a tvaru ústní dutiny.
Čili všelijakým pohybováním a kroucením pusou i s využitím jazyka a celé čelisti. Každá základní frekvence tónu má svou velikost či tvar dutiny, při jejímž dosažení dojde k její rezonanci a tato frekvence se citelně zesílí. Na každý tón Wayunki
se tedy dá vychytat konkrétní nastavení dutiny, aby byla zesílena konkrétní základní frekvence tónu. Každý tón má i své alikvotní frekvence, které jsou násobkem či dělitelem základní frekvence. Pokud se tedy rozezní jeden jazýček, zní tyto
frekvence naráz a měněním tvaru ústní dutiny se tyto frekvence střídavě zesilují a zeslabují. Tím dochází ke kýženému efektu. Tyto informace jsou čistě teoretické pro doplnění. Můžou vám přijít vhod, ale při intuitivním hraní na ně můžete klidně zapomenout 🙂
Zajímavého efektu ala chorus či phaser se dá také dosáhnout rozezněním nástroje a jeho následným pohybování a kroužením bez přikládání k ústúm.
Při použití ala ambientní zvonkohra se Wayunki drží za dřevěný kroužek nástavce a rozeznívá kýváním, či lehkým točením. Popřípadě při držení za kalíšek jakýmkoliv pohybem.
Zajímavé je také použití více nástrojů dohromady. A to buď způsobem, že hrají současně (pokud jsou ladění souladná) nebo střídáním nálad jiných ladění.
Pro inspiraci jsou zde přiložená videa
